Extrémní proplutí dvěma světy

Ahoj všichni příznivci našeho blogu, kteří ho pravidelně čtete i nečtete... 

Náš první příspěvek nebude úplně srozumitelnej, protože Šomí slíbila Šídě, že přijede, aby to napsaly a ona prostě nepřijela... nejsme spolu, a proto to bude dvakrát míň vtipný, než by normálně bylo.

Nedávno,už si ani nepamatujeme kdy (bylo to v pátek), sme se zúčastnily akce v Meet factory, pokud se dá teda vůbec říkat sedmi minutový účasti účast.

Škoda, že sme si tam přišly jako v šíleně divnym hororu a čekaly, kdy lidi kolem vycítěj, že tam nepatříme a uspořádaj na nás hon.

Bály sme se prostě přijít, zůstat tam i odejít prostě.

Fakt sme se snažily zapadnout. Akce se jmenovala KSK Moře takže sme se na to samozřejmě náležitě připravily. Šída zodpovědně, Šomí nezodpovědně.

Šomí si nalepila řasy, který jí při cestě na eskalátorech uletěly, v totálnim stresu, že nemá nic mořskýho a tak půl hodky před srazem sedla k počítači a vytiskla si pár kaprů, přišpendlila je k sukni a jelikož se to zdálo bejt fakt zoufalý, vzala babičce zaprášený mušle, co jí přivezla jako takovej ten povinnej bezcennej dárek před 10ti lety z Bulharska a přidělala je na sukni taky. Celej kostým vygradoval ve chvíli, kdy jí napadlo namalovat si na obličej černě rybí pusu, což skončilo tak, že si jí cestou metrem hystericky smejvala v odrazu okýnka.

Šída by napsala, že nevypadala ten večer úplně nejhůř, ale po příchodu na akci KSK moře zjistila, že už se dávno nenosí šátek ve vlasech, černý silonky ani trapný námořnický tričko, a tak si aspoň v záchvatu paniky vytáhla ponožky co nejvejš to šlo. Bála se koupit si i víno, protože nevěděla, jakym stylem se tam přesně objednává.

A pak odešly. Zjistily, že by příště měly mít plavý vlasy, starou vytahanou mikinu, legíny do pasu a hlavně nepůsobit sexy za žádnou cenu. 

A že to taky příště uděláme…

Stály na zastávce tramvaje a nemohly odejít domů. Jedna měla sukni se zasranejma mušlema a druhá vytáhlý ponožky. Musely si ten večer ještě alespoň jednou připadat trapně a hlavně s lidma, který to víc oceněj. Naštěstí shodou všech osudů potkaly ty lidi. Jednu takovou partu, co se trapně sešla u ČSOB (milujeme peníze!!!) a odešly s nima tam, kam oni šli, i když to vlastně nikdo z nich moc nechtěl...

Ten klub byl už na začátku strašně podezřelej. Stály tam dva sekuriťáci, visely tam dva velký křišťálový lustry a nikde žádnej ceník. Ještě, že když sme spolu, jdeme hlavně tam, kam nechceme, a pak kvůli tomu založíme blog.

Hned,co sme vešly, bylo vidět, že je to po KSK Moře fakt to nejhorší místo, kde trávit páteční večer, a tak sme tam samozřejmě zůstaly. Objednaly sme si víno za milion, který si omylem Šomí vylila na ty debilní papírový ryby, který nikdo v klubu nechápal. 

Pak nám přišlo hrozně vtipný tajně pronásledovat lidi tancem, a když se na nás náhodou otočili, samozřejmě sme byly jen shodou okolností vždycky na stejnym konci klubu jako oni. Když už nezbyli žádný lidi v obleku a třpytivých minišatech, vyhlídly sme si taneční kruh boháčů, který vypadali chudě (neměli oblek a třpytivý minišaty). Vybojovaly sme si místo uprostřed kruhu a mohl se tak uskutečnit soukromý taneční battle mezi Šídou a Šomí.
                  

Šomí se konečně dostala na pódium a mohla tak zaujmout místo polonahé gogo tanečnice. Bohužel její tanec nebyl přijat komunitou klubu, a proto byla v doprovodu security služby odvedena zpátky mezi oblečené lidi. Pak sme šly obhlídnout terén, takže sme se násilím dobejvaly do všech dvěří, který tam byly. Během pátrání nás obtěžovalo pár lidí, ale nakonec je odradil náš brněnsko-slovenskej slovník a skutečnost, že šalina 3459 nepočká. Vedení klubu podcenilo zabezpečení objektu, takže sme lehce pronikly do undergroundu podniku (plesnivýho sklepa), kde nám bylo za celej večer fakt nejlíp. Na nejdelší dobu nás zabavil červenej koberec pro ještě bohatší VIP lidi, na kterym sme se konečně cejtily jako jeden manažer nadnárodní společnosti. Za zmínku už ani nestojí ta roura a dveře, co vedly k popelnicím, což zmiňujeme jenom kvůli fotkám, na kterejch si připadáme fakt krásný.

Při odchodu sme si omylem vypůjčily několik korun od paní šatnářky, která se zrovna bohužel otočila, abysme ošetřily šrám našich peněženek za to drahý víno a odešly zpátky do svýho chudýho světa. Všechno to zakončila tramvajová cesta domů, kde sme se snažily šířit harmonii a lásku hlasitým promlouváním k lidu, ale náš záměr nedošel k naplnění. Po navození neutrálního tématu kočky, psi a spojitost všech bytostí země, sme si vysloužily reakce typu: držte hubu, vystupte si, děte do prdele s těmahle zasranejma kecama o vesmíru. A tak sme šly...