Koncert vypsaný propisky

Tak hele, začnem prostě asi takhle: byly sme na koncertě Vypsaný fixy, ale ta propiska má taky svůj význam…

Je to už delší doba, ale myslíme si, že ty zážitky byly až moc silný na to, aby trouchnivěly při čekání na příležitost vyprávět je jednou vnoučatum (pokud teda děti, který zatím nemáme, budou mít děti, který zatím nemaj).

Ten večer šlo o Mardiho a celou jeho vypsanou kapelu fakt jen okrajově. Spíš šlo hlavně o nás. Celý to začlo čekáním ve frontě, kde za náma stálo pár kluků (byli víc než dva a míň než čtyři, takže slovo pár sem uplně nepatří) a prostě jenom ožrale poslouchali, co si jakože intimně povídáme… což nebylo příjemný, ale pak řikali, že sme vtipný a to je základ, takový lidi máme rádi (měly bysme psát rády, ale nechcem).

Potom nějaká ta šatna žejo, strkání svetrů do rukávů, tak aby se na to nepřišlo a my platily co nejmíň, za to, že tam ty bundy prostě hoďku visej na háčku, bez výhledu a diskrétní zóny… v pohodě… pokusily sme se okrást pána s odznáčkama, ten pán to věděl, byl na to upozorněn, ale nepřijmul to… škoda… pak sme si koupily pivo a už sme se pomalu začínaly soustředit na to, že vlastně budem součástí koncertu… Na hajzlech, 40 minut, opilý jednou flaškou šumivého něčeho, nevíme proč.

Začly sme se cpát blízko podia mezi samý holčičí fanoušky (od nich ty rány tolik nebolej). Holčičí fanoušci byly hrozně fajn a nejlepší bylo, že jim přišlo vtipný, že si krátíme chvíli psanim propiskou na čelo a rozjížděnim veřejnýho tattoo free salonu přímo uprostřed davu... během chvilky už byly potetovaný všichni kolem nás v rozsahu dvou metrů… občas se někdo zeptal, jestli ty tetování co máme na ramenech a nevypadaj propiskově, sou pravý… což rozhodně nejsou, protože je to věc na celej život a těžko se s tim pak hledá zaměstnání… takže to ten večer byla hena… Lidi na tyhle věci někdy fakt hodně špatně reagujou.

Čekaly sme už fakt hodně dlouho, než se Mardi uvolil přijít na podium, takže se muselo něco stát. A stalo se. Na to podium sme vylezly my… Šída, Šomí a naše nová kamarádka. Stály sme před plnym Lucerna Music barem ve chvíli, kdy všichni napjatě hypnotizovali stage a vyhlíželi Fixu… a ne lidi počmáraný propiskou. Stouply sme si před mikrofony a oznámily publiku, že sme vypsaná fixa… Ou. Chvíli bylo ticho… Ty lidi asi nevěděli, jak Vypsaná fixa vypadá, kolik má členů a že to sou vlastně všichni kluci… ale pak sme sklidily bouřlivej potlesk… nicméně takhle zpětně už si nejsme jistý, jestli za to mohla naše lež nebo to, že nás tajná security služba násilim shodila dolu do davu.

Koncert začal, Márdi měl umytý vlasy… první zklamání. Vylezl za nim kluk nahoru, shodil ho… druhý zklamání… Třetí zklamání bylo, že si Šída vzala zase tu debilní sebevražednou kabelku, která se svévolně utrhne a spadne kdy a kde se jí zachce… což se stalo… mezi skákajícím davem u podia v kotli fanoušků natlačených k podiu, který udupou všechno, co nebude od Vypsaný fixy... Šomí okamžitě vytušila, že je situace vážná, protože se na ní Šída beze slov upřeně dívala s nepopsatelnym zděšením v obličeji… Šomí se dostala na dno klubu, menší underground koncertu, kde hudba utichne a kabelku hrdinsky zachránila. Po lehce traumatizujícím zážitku sme se rozhodly na chvíli vzdálit, ale Šomí nechala svou tašku dál v klidu a bez dozoru poflakovat po podiu u nohou basáka, ať si ten koncert pořádně užije…

Přemístily sme se teda trochu dál od kotle a tancovaly sme si a zpívaly v levym koutě klubu mezi lidma, který měli založený ruce a žádnou viditelnou mimiku v obličeji... občas sme do nich vrazily, téměř omylem, ale trpělivost jim došla teprve, když sme si před ně vlezly na stůl, jelikož hrály Stereoid, což je prostě srdeční záležitost… nejdřív nás jen trochu agresivně tahaly za oblečení dolu, potom přidali výhružky a nakonec nás brutálně stáhly obě ze stolu… což byl ten večer už druhej krutej pád na zem. Šomí si to nenechala líbit a začala se hádat a strkat s jednim klukem, co vyhrožoval, že jí zabije a v rámci zvyšování realizovatelnosti výhružky to následně změnil na upozornění, že jí shodí ze schodů… Šomí a Šída se rozhlídly a zaostřily na dva malý schůdky po jejich levici… se smíchem sme odešly, ale křivda a nespravedlnost nás zžírala dál, takže sme se za chvíli vrátily s cizím pitím, který sme se našly po cestě… tichoučce sme se připravily za záda toho schodovýho vraha, vylily to na něj a doslova jako o život (představte si ten smrtelnej pád ze dvou schodů) sme vběhly na záchody a zamkly se v kabince… pár minut sme se bavily o tom, jak moc nás zmlátí až vylezem, ale dobrý… na cestu sme si ještě radši vzaly záchodovou vodu a následně jí pak nabízely jako přípitek cizím nepříjemným lidem, který se toho vážně napili… Zlo se nezastavitelně šířilo dál po koncertu.

Šomí je hodně shánčlivá a hlavně se bude za nedlouho stěhovat, takže si potřebovala obstarat výbavu do bytu… Ten večer se o to postaraly s Šídou tak, že narušily tašce poslech koncertu z první řady a začaly jí plnit skleničkama, který se tam tak různě po klubu povalovaly… když byla taška po okraj plná, (odhadem tak padesát skleniček), položily jí vedle sebe a užívaly si zbytek koncertu. Kolem šel ale pán, kterej vůbec nemá koukat cizim lidem do tašek, a prej je taky teda zaměstnanec podniku a obsah se mu nelíbil, proto tašku zabavil a odnesl jí do zázemí, kde byli ostatní zaměstnanci velice překvapeni, kolik se toho do jedný nenápadný černý tašky mladé drobné slečny vejde, a taky nás teda dost podezírali, že kradem… vysvětlování, že sme jim chtěly ušetřit práci a odevzdat skleničky po koncertě na baru jim vůbec nepřišlo nějak pravděbodobný… no, všechno nám zabavily, naštěstí při odchodu ze zázemí sme ještě pár skleniček minuly, takže zve Šomí 10 lidí na přípitek do svýho novýho bytu…